pondělí 6. února 2012

Jak jsem chtěl nové HTC

Původně měl být tento článek jen krátká reakce na příspěvek v diskuzi ohledně zkušeností s telefonem HTC Evo 3D, ale nevěděl jsem, jak začít a nějak se mi to celé zvrtlo.

Nedá se říct, že by značka HTC byla moje oblíbená, ale od jisté doby mi začala nabízet víc, než konkurence a momentálně vlastním už asi šestý chytrý telefon od této značky. Pravdou však je, že opravdu spokojený jsem byl s až tak posledními třemi telefony.
Tím prvním bylo HTC Touch Pro 2. Ze začátku jsem sice bojoval s nestabilitou a pomalostí systému, ale s aktualizací Windows Mobile z verze 6.1 CZ na 6.5 Eng se tento nedostatek zcela vyřešil a v té době jsem si právě říkal, jaký je ten TP2 skvělý telefon, navíc s nejlepší klávesnicí na trhu a že si nedovedu nic lepšího ani představit. Ano, v té době už bylo HTC HD2, ale já tak moc miloval tu klávesnici, že nějaké olbřímí Leo mě vůbec nezajímalo.

Jenže požadavky na vlastnosti telefonu se mění, a i když jsem byl stále zamilovaný do klávesnice TP2, tak při první příležitosti pořídit si novinku HTC Desire HD neváhám. Spíš než klávesnici jsem najednou upřednostňoval velký displej, a tak jediným krokem do neznáma byl pro mě operační systém Android, se kterým jsem dosud neměl žádnou zkušenost. Android mě ale mile překvapil, takže netrvalo dlouho a na WM jsem v podstatě zapomněl. Jenže s jídlem roste chuť a cca po měsíci mě zkostnatělý launcher HTC Sense přestal bavit, reps. začal spíš lézt na nervy. Inu začal jsem pošilhávat po fórech, jak se „Sensu“ zbavit a co že to je ten root a s-off a bootloader atd. a nakonec se rozhodl těch 15 minut strachu při „rootování“ podstoupit. Celý neohrabaný, nekonfigurovatelný, obtloustlý Sense včetně naprosté většiny HTC aplikací šel do kopru a na jejich místo přišel jiný launcher a lepší nebo žádné aplikace. Práce s DHD byla hned o kus lepší a já si zase říkal, že už si snad víc nemůžu od „telefonu“ přát.

V úterý 2. srpna 2011 ráno se někdy po deváté hodině na webu dozvídám o akci brand shopu HTC v Praze s názvem Vyměň brýle za HTC Evo 3D s 50% slevou. Podobných akcí jsem se nikdy neúčastnil a i když to nevypadá nezajímavě, zavírám browser a vracím se k předstírání práce. Nicméně už v jedenáct hodin dopoledne visí na mém Facebooku a Aukru inzerát na můj DHD. Při tom si pořád klepu na čelo, do čeho jsem to pustil. Jedna hodina odpoledne. DHD je prodaný a na moji stupnici nejistoty už ručička výš rozhodně nepoletí. Od teď vlastně nemám telefon, který bych chtěl mít a není vůbec jasné, že od páteční deváté hodiny, kdy se má Evo 3D začít prodávat, mít budu. Záleží totiž na tom, jestli se dostanu do fronty, která se před prodejnou jistojistě vytvoří. Říkám si, že bude určitě stačit, když se do té fronty zapojím až ve čtvrtek po práci, ale tato představa se později ukázala jako velice mylná. Jdu se uklidnit reinkarnací TP2 a pak raději jedu domu. Ano, dnes jsem měl skutečně plodný den.

Středa dopoledne. Na stránce HTC Fans na Facebooku se šíří hoax o postupně zaplňujícím se chodníku před prodejnou Starbucks. Nevěnuji tomu ale nijak velkou pozornost a dál vesele dělám, že dělám. Tahle činnost mě ale nebaví dlouho, a tak si jdu přečíst, kvůli jakému zázraku chci vlastně podstoupit to dobrodružství. Dvoujádrový procesor, 1GB RAM, 4,3“ palcový displej, tedy 3D displej a ne jedna, ale hned dvě 5MPix čočky fotoaparátu. Nějak se mi ale nechce věřit, že to může bez 3D brýlí fungovat a dál se utvrzuji ve správnosti svého počínání. V asi dvě odpoledne objevuji seriózně vypadající informace o počtu už čekajivších člověků a je mi jasný, že do čtvrtka tam na mě žádné místo rozhodně nepočká. Prchám tedy z práce domů, tam honem sbalit a hurá na kafe. No super, dorazil jsem „včas“ a na seznamu jsem 62. ze 100. Rozhlížím se po okolí a přemýšlím, co budu dělat. Řešení nacházím v jídle, pití, zíráním po zírajících kolemjdoucích a později ve výrobě brýlí, které v pátek vyměním za telefon.
No není to až absurdní, že kvůli nějakému telefonu stojím v jednadvacátém století frontu, jako se stála za bývalého režimu na banány nebo šicí stroje?

Pátek je tu. Ty necelé dva dny uběhly velice rychle a příjemně. Skoro stanové městečko je pryč a první šťastlivci si odnáší onen evoluční zázrak domů, aby jej později vystavili na Aukro. Fakt super! Konečně se ale dostává řada i na mě a já s radostí tak velkou jako snad nikdy upouštím sedmapůl tisíců peněz na pult a v úhledné HTC tašce si odnáším hezkou bílou krabičku, tužku a mentolové bonbóny. Jedu do práce, ale pracovat rozhodně nemám v úmyslu.
Konečně vyndávám telefon z krabičky a první, co mě na první pohled zaujalo, je samostatné tlačítko fotoaparátu. Sloupávám z baterie ochranou folii a poprvé probouzím Evo 3D k životu. A je to tu, opět vidím Sense, třikrát hurá! Fofrem nastavuji všechny účty a hledám, co vše je tu nového. Nacházím dalších pár více či méně zajímavých drobností kdesi v menu a aplikacích. Áá pozor. Jsou tu i mnou tak oblíbené Akcie a novinka Watch. Proč prosím? Celkem zajímavého přepracování se dočkalo i počasí. Zapomněl jsem na něco? Vlastně ano, je tu ještě ten 3D displej, ale ten teď nemohu hodnotit.  Také zpracování je na první pohled skoro příkladné a nemám asi jedinou výtku. Vše perfektně lícuje a zatím nikde nic nevrže. Dokonce koukám, že inženýři nezapomněli udělat ani očko na poutko. Co mě zajímá, je odvod tepla přes zadní plastový kryt. Řešení celohliníkové zadní části jako u DHD se mi líbilo víc, ale čas ukáže.

V tuto chvíli jsem byl spokojený, ale čas bohužel ukázal, že výměna DHD za Evo 3D nebyla úplně šťastná volba.

1 komentář:

  1. Zajímavé čtení, docela jsem se pobavil... I když jsem to vlastně slyšel live. Že lidem neřekneš, že si přes noc chrápal v autě a ne s dalšíma na ulici :-) A copa že to EVO není tak super jako DHD? Nějaké reklamace asi... Já už se budu trápit s Desire Z celé dva roky...

    OdpovědětVymazat